„Ani to nejez, je to plné éček!" Tato věta v dnešní době zní velmi často. Už nejsme nadšení z toho, kolik která potravina vydrží a jaké to přináší se sebou výhody. Uvědomujeme si skutečnost, že minimální roční záruka některých hotových produktů, četně sladkostí, nemá s čerstvostí a přirozeností velmi společného. Říkáme, že za to může chemie a ta „hrozná éčka". Máme je  podvědomě zafixované jako negativní, no přitom většina  z nás o nich nic netuší. Co jsou  teda ty éčka vlastně zač, proč se používají a jak nám mohou škodit?

Proč přidáváme E

Éčka jsou ve všeobecnosti potravinové aditiva — přidávají se do potravin kvůli trvanlivosti, barvě, chuti, konzistenci a různým jiným vlastnostem. Jak jistě víte z obalů potravin, v Evropské unii jsou označované velkým písmenem E a třímístným, případně čtyřmístným číselným kódem. Právě podle těchto čísel rozdělujeme aditiva podle jejich funkce do více skupin, například:

  • barviva (E100 — E199),
  • konzervační látky (E200 — E299),
  • antioxidanty a kyseliny (E300 — E399),
  • zahušťovadla, emulgátory a stabilizátory (E400 — E499),
  • regulátory kyselosti, protihrudkující činidla (E500 — E599),
  • látky na zlepšení vlastností mouky (E600 — E699).
    Kromě toho existuje celá řada dalších aditiv s různými funkcemi, jako jsou různé chuťové, aromatické a povzbuzující látky, sladidla, potravinářské enzymy a podobně (E700 — E1599).
    V některých potravinách je používaní přídavných látek velmi omezené (při nezpracovaných potravinách jako mléko, čerstvé maso), u jiných se používají aditiva ve velké míře. Platí, že čím více je potravina zpracovaná (sem patří například cukrovinky, ochucené nápoje, moučníky), tím víc přídavných látek je povolených a používaných.
Jaká éčka potravina obsahuje, se dozvídáme z etiket

Od přírodních po syntetické

Jak  si myslíte, že přidávání jiných látek do potravin je záležitostí moderní doby, jste na omylu. Už naši předkové si uvědomovali možnost využití některých surovin na zlepšení vlastností potravin. Za prvé konzervanty se označuje cukr a sůl. Lidé je používali, aby prodlužovali životnost masa, ryb anebo ovoce. Pokud chtěli některým potravinám dodat výraznější chuť, ponořili je do nálevů s bylinkami anebo kořením s výraznou chutí, které měli k dispozici. Ani přidávání barev jim  nebylo cizí. Šafrán, jalovec,  šalvěj a mnoho jiných rostlin s charakteristickými odstíny byly využívané na zvýraznění či změnu barvy už od nepaměti.

Určitě jste si všimli, že všechny přidané látky z minulosti měly čistě přírodní základ. To platí také pro část dnešních aditiv. Ne všechno, co začíná na „E“, je totiž automaticky umělé. Přidané látky dělíme na skupiny podle jejich původu a složení. Rozlišujeme aditiva přírodního původu (získávané například z ovoce, zeleniny, semen, živočichů), přírodně identické (uměle vyrobené, avšak složením stejné jako přírodní) a syntetické (ty se  v přírodě nenacházejí, případně jen v nepatrném množství). Mnohé z přidaných látek jsou neškodné, jiné se řadí ke zdraví škodlivým a nebezpečným

Příliš sladké, příliš barevné, příliš umělé

Sladkosti, bonbony, koláčky od výmyslu světa jsou bohaté nejen na všechny možné barvy či příchutě, ale, bohužel také na syntetické potravinové aditiva. Z našeho  jídelníčku je právě toto ten sortiment, kde na vzhledu záleží snad nejvíce. Nejen pro dětské potěšení máme dnes na pultech v obchodě  sladké pokušení, které vábí svými  křiklavými barvami. I když byste se snažili sebe víc a používali doma barviva na přírodní bázi (jako například ovoce), nepodařilo by se vám zřejmě dosáhnout tak syté barvy, s jaké vidíme v obchodech.

Důvodem sytosti barev u kupovaných produktů jsou většinou syntetická barviva vyráběné většinou z ropy. Jejím zpracováním se získává široké spektrum barev, se kterým se dá poměrně  nenáročně pracovat. Příkladem může být typicky žlutý tartrazin s označením E102, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě ropy a je běžně používaný po celém světě. Samozřejmě, tyto barviva jsou jako hotový produkt zbavené všech  možných pozůstatků suroviny, avšak jejich dopad na lidské zdraví se  ještě stále zkoumá. Existují studie, které spojují umělá barviva s hyperaktivitou anebo astmatem u dětí a jinými zdravotnými komplikacemi i u dospělých (například alergie, kožní onemocnění).

Tartrazín (zdroj obr.: kremer-pigmente.com)

Rozmanitost dnešních sladkostí se netýká jen jejich vzhledu, ale také jejich chuti. Možno vás nejednou zaskočila příliš sladká chuť při ochutnání nějaké sladkosti. Tradiční cukr by jste  za tím hledali marně, výraznou sladkost mají na svědomí uměla sladidla, která bývají až tisíc násobně sladší, než  je cukr anebo med. Mezi nejpoužívanější umělá sladidla patří Aspartam E951, Sukralóza E955 či Sacharín E954. Využívají se jako náhrada cukru, přítomné jsou v bonbonech, žvýkačkách, ale také  v dietních produktech. Navenek zdravější volba však podle různých výzkumů nemusí byť až tak zdravá, jako se o ní běžně mluvilo. Stále více se poukazuje na to, že tato  éčka mohou způsobit různé zdravotní problémy  — od obezity, trávicí potíže až po vznik rakoviny.

Víme, co jíme

Možná vás po přečtení těchto řádků definitivně přešla chuť na sladké, ale není nutno si zoufat. Důležité je rozlišovat, které E ano a které E ne. A pokud se vám nechce studovat neustále obaly produktů a vyhledávat informace o tom, která éčka jsou škodlivá a nebezpečná, ideální je připravit si sladkou dobrotu  z cukru a známých surovin doma. Typické zákusky anebo domácí sladkosti možno nebudou tak velmi barevné anebo extra sladké, no svou  chutí vás určitě nezklamou. A co je opravdu důležité, můžete si být jistí tím, že to, co konzumujete, neobsahuje žádné nevhodná aditiva.

Použité informační zdroje: zzv.sk – Přídavné látky v potravinách, jak číst etikety; uvzsr.sk –  Otázky a odpovědi ohledem přídavných látek v potravinách;