OD ŘEPY K VÍDEŇSKÉMU CUKRU

Cukr se vyrábí z domácí cukrové řepy. Po sklizni na podzim se dopraví řepa z pole na zpracování do cukrovarů firmy AGRANA (viz obrázek). Po očištění a rozdrcení se cukr extrahuje z řízků. Výsledná šťáva se zahustí a následně nechá krystalizovat. Vzniklé  krystaly cukru se nakonec oddělí v odstředivce od sirupu. Hotový cukr se plně automaticky balí pro použití v domácnosti a nastupuje jako důležitý potravinářský a nápojový prostředek cestu ke spotřebiteli. Nejdůležitější sekce získávání cukru jsou:

  • sklizeň řepy
  • odstranění hlíny, odstranění rostlinného materiálu, extrakce cukrové šťávy
  • čištění šťávy/koncentrace
  • odstranění látek necukrového původu, odstranění vody (skladování sirupu)
  • krystalizace a skladování cukru
  • získávání čistého cukru, skladování ve velkých silech za ideálních podmínek.

 

NEJMENŠÍ CUKROVAR

Cukrovka patřící do čeledi laskavcovitých je dvouletá rostlina. Řepa se skládá z listů ( tyto zůstávají při sklizni řepy na poli), řepné bulvy (je základem listů a při sklizni je odstraněna) a řepného kořene popř. těla řepy (obsahuje cukr). Na světlých místech je obsah cukru obzvláště vysoký, na tmavých místech je nízký. Příbuznými cukrovky jsou krmná řepa, červená řepa a špenát. V prvním roce růstové fáze se tvoří tělo kořene, takzvaná „řepa“, která se používá pro získávání cukru. Po prvním vegetačním období je dosaženo maximálního nashromáždění cukru.  Z rostlin obsahující cukr (cukrovka &  cukrová třtina) je cukrovka s 16-20% výnosnější. Její obsah vody činí asi 75%.

Cukrovka je dvouletá užitková rostlina, dosahuje nejvyššího obsahu cukru na podzim (říjen) prvního roku  růstu. V tuto dobu se sklízí a v buňkách cukrové řepy obsažený cukr se extrahuje a krystalizuje.   

Po sklizni se při skladování snižuje obsah cukru, proto musí být zpracování provedeno rychle, aby bylo dosaženo co nejvyššího výtěžku cukru.  To vede k tomu, že zpracování cukrové řepy se provádí každý rok od konce září do poloviny ledna a je tedy biologicky určeným systémem sklizně a zpracování („řepná kampaň“), jelikož je rozpětí sklizně klimaticky podmíněno.  

 

PĚSTOVÁNÍ CUKROVKY A VÝSEV

Pěstování cukrovky má v Evropě dlouholetou tradici a vyvinulo se v posledních letech do vysoce specializovaného průmyslového oboru. Se zemědělci je AGRANA ve smluvním vztahu spolupráce, který upravuje pěstování nebo odběr dojednaného množství cukrovky. Dobrá spolupráce a dlouhodobé partnerství mezi AGRANOU a pěstiteli cukrovky jsou nezbytné pro dosažení optimálních výtěžků. 

Zimní setkání oddělení surovin firmy AGRANA nabízejí v lednu všem pěstitelům cukrovky možnost získat odborné informace pro nový hospodářský rok z první ruky. AGRANA zemědělci s předváděcím provozem ze všech pěstitelských regionů diskutují o pokusech pro nadcházející rok. Výsledné praktické informace jsou předávány všem zemědělcům. Osivo se může objednávat online přes surovinový informační systém (ris.agrana.com). V Rakousku vyrobené osivo je speciálně přizpůsobeno  podmínkám domácích stanovišť a průběžně se vylepšuje. Na výročních smluvních schůzích se uzavírají smlouvy o odběru mezi AGRANOU  a každým jednotlivým pěstitelem cukrové řepy.

Jakmile stoupnou teploty a dny se prodlužují, nastává setí cukrové řepy.  V závislosti na počasí a vlhkosti půdy se zasévají semena cukrovky od poloviny března do dubna. Přibližně  100.000 semen se vysévá do řádků vzdálených od sebe 45-50 cm. V jedno řádku se položí cca. každých 20 cm jedno semeno cukrové řepy. Rakouští pěstitelství cukrové řepy rozmnožuje osivo cukrovky nabízené a používané v Rakousku. 

STANICE VÝROBY CUKRU

Výroba cukru z cukrovky se skládá z různých částí procesu, který se provádí ve většině evropských zemí ve velkém měřítku. Většina etap procesů se provádí průběžně. Cílem  procesu je získat mikrobiologicky stabilní výrobek (krystalový cukr nebo skladovatelný sirup),  který může být skladován pro dodávky v průběhu celého roku (krystalový cukr) nebo k dalšímu zpracování (sirup).

Sklizeň & skladování
Cukrovka se po sklizni zemědělci shromáždí na místech určené pro cukrovku (venkovní skladování) nebo se dodává přímo do závodu. Při převzetí ve skladě závodu se cukrovka zváží a pomocí naklápěcích plošin (vozidlo se vyklopí) vyloží. Následně se otočnými a výškově nastavitelnými dopravními pásy vytvoří hromada řepy. Tam zůstává řepa až do zpracování.   Je důležité vytvořit optimální skladovací podmínky pro cukrovou řepu, protože se jinak sníží obsah cukru. Optimální skladovací teplota je od  -3 do 5°. Je-li příliš teplo, je činnost látkové výměny vyšší, je-li příliš chladno, zmrzne řepa. Zpracování zmrzle cukrovky je sice bezproblémové, nicméně cukrovka by neměla roztát během skladování, protože následné rozmražení vede k rychlému rozkladu. Po prvním umytí a meziuskladnění v řepném bunkru se cukrovka konečně dopraví ke zpracování.

1. Získávání řízků
Řezací stroje rozdrtí cukrovku na proužky „řízky“, která mají obsah cukru od 16 do 20 procent.   

2. Získávání šťávy
Cukr se získává (extrahuje) s řízků horkou vodou (cca. 70 stupňů Celsia) v protiproudu – řízky jsou dopravovány proti vodnímu proudu zespodu nahoru - (extrakce).  Vzniká surová šťáva. Obsahuje kolem 98 procent cukru obsaženého v cukrovce, jako i organické a anorganické látky z řepy (tzv. necukerné látky).

3. Čištění šťávy
Necukerné látky v surové šťávě se vážou na přírodní látky vápno a kysličník uhličitý, vyrobené ve vlastní vápence a vysráží se. 

4. Filtrace
Vysrážené nerozpustné necukerné látky a vápno se ve filtračním zařízení odfiltrují. Filtrát je označen jako lehká šťáva, zbytek ve filtru karbonové vápno.  Toto představuje cenný zlepšovací prostředek do půdy, který je znovu dodán do půdy. 

5. Zhušťování šťávy
Lehká šťáva se zahušťuje vícestupňovým odpařováním. Vzniká těžká šťáva.   Na výrobu cukru je potřeba velké množství energie, které je pokryto provozem vlastní elektrárny. Pára vyrobená ve vysokotlakých kotlích slouží  v turbogenerátorech na výrobu vlastní energie.  Turbínová odpadní pára se používá jako procesní pára (kogenerace) na vytápění odpařovací stanice.

6. Krystalizace
Těžká šťáva se dále zahušťuje  ve vakuovém vařícím zařízení . Krystalizace se spouští přidáním („naočkováním“) jemně mletého cukru.  Dalším zahuštěním rostou krystaly až do požadované velikosti.

7. Odstřeďování
Krystaly cukru se oddělí od sirupu odstřeďováním. Oddělený sirup se podrobí ještě dvěma dalším stupňům krystalizace.

8. Cukr
Takto získané čisté krystaly cukru se jeví  bíle rozptylem světla v krystalech. Bílý cukr má obsah sacharózy minimálně 99,7 procent. Zbytek je de facto vlhkost.   

9. Sušení cukru
Bílý cukr se suší v proudu vzduchu, chladí a skladuje v silech.  V různých formách balený pro domácnost i pro průmysl nastupuje cukr jako důležitý potravinářský a nápojový prostředek svou cestu ke spotřebiteli.

10. Melasa
Oddělený sirup poslední fáze krystalizace je označován jako melasa. Melasa obsahuje nevykrystalizovatelný  cukr (6 až 9 procent cukru z cukrovky) a z řepy pocházející rozpustné necukerné látky. Představuje cennou surovinu pro drožďářský průmysl a průmysl na výrobu krmiva, jakož i na výrobu lihu.

11. Řízky
V extrakční věži vyluhované řízky se po mechanickém procesu lisování a poté přidáním melasy suší v sušících bubnech, poté peletizují (lisované) a prodávají se jako krmivo pro zvířata.

VÝROBA CUKRU Z CUKROVÉ TŘTINY

Cukrová třtina se pěstuje ze sazenic cukrové třtiny – tzv. „Setts“, kterou lze sklízet po jedenácti až osmnácti měsících. Každá sazenice může vyprodukovat až sedm sklizní než musí být nahrazena.  Sklizeň se provádí mechanicky nebo ručně. Suché listy  zvané „Trash“ se často oddělí dříve, aby bylo následné zpracování zjednodušeno. 

Po sklizni se musí nařezaná třtina co nejrychleji zpracovat, aby byl zachován cukr a aby se předešlo znehodnocení cukru mikroorganismy.  Proto se továrny nacházejí v blízkosti pěstitelských oblastí. Cukrová třtina se čistí, lisuje a rozemele a poté pokropí horkou vodou, aby se extrahovala šťáva. Šťáva se filtruje, odpařováním při podtlaku koncentruje a potom krystalizuje. Poté se oddělí od zbývajícího  matečního roztoku odstředěním.

V tomto okamžiku je cukr částečně vyčištěný a je v krystalické mikrobiologicky stabilizované formě k dispozici.  Může s ním být zacházeno a může být skladován jako hromadný náklad a přepravován do rafinerií po celém světě. Nejdůležitější části rafinace surové cukrové třtiny jsou: 

  • Čištění a rozpuštění
  • Karbonace a filtrace
  • Odbarvení
  • Odpařování a krystalizace

CUKR MÁ MNOHO FOREM

Lisováním vznikají různé druhy kostkového cukru (kostkový cukr, espreso kostky, bridžové kostky) a homole cukru. Mletím získáváme  cukr moučku, cukr na pečení a práškový cukr. Velice vhodným sypkým cukrem je práškový cukr, který netvoří hrudky a na teplém moučníku se nerozpouští. Želírovací cukr obsahuje kromě cukru jako želírovací prostředek ještě jablečný pektin a kyselinu citrónovou. Na sirupový cukr se smíchá jemný krystalový cukr s kyselinou citrónovou. Na výrobu bobulového sirupu a sirupu z peckového ovoce se přimísí k sirupovému cukru ještě  pektinasa, aby se zabránilo gelovatění.  Bílý a hnědý kandysový cukr se získává z vysoce kvalitního roztoku cukru pomalou krystalizací.  Hnědý cukr je krystalový cukr, který se zušlechťuje sirupem z cukrové třtiny. Fruktóza je příspěvkem ke snížení kalorií ve stravě. Hroznový cukr je vhodný pro všechny, kteří potřebují rychle účinnou energii.

Věděli jste, že cukr je při správné skladování prakticky neomezeně trvanlivý?  S výjimkou některých speciálních druhů cukru, jako např. želírovací cukr, který obsahuje kromě cukru také přísady.