Cukr ve výživě

Už jste někdy řešili, z čeho by se měl skládat váš jídelníček, případně jídelníček vaší rodiny, aby se tělu dostalo všech potřebných látek a nezatěžovalo se škodlivinami? Pak jste se určitě zabývali otázkou, co s cukrem. Vyřadit jej ze stravy úplně, nebo ho tam trochu ponechat? Jak velkou „trochu“? Stejnou otázku položil lékařům-specialistům z různých oborů průzkum, iniciovaný Moravskoslezskými cukrovary. A zde jsou jejich pohledy na cukr ve výživě člověka:

 

Jak to vidí praktický lékař:

MUDr. Miloš Ponížil

„Cukr, tak jak ho chápe většina z nás, je bílá látka, sypká nebo slisovaná do kostek, popř. mletá na cukr moučku. Chemicky patří mezi disacharidy. Přesný název cukru, který se používá ke slazení, je sacharóza. Najdeme ji ve všech plodech a rostlinných šťávách – ve větším množství potom v řepě cukrové (až 20 %) a třtině cukrové (až 16 %). Sacharóza se chemicky štěpí na dva jednoduché cukry - glukózu a fruktózu. Sacharóza je běžnou potravinou a používá se při přípravě celé řady pokrmů. Slouží jako hlavní zdroj energie lidského organismu, protože z cukru se energie potřebná pro organismus uvolňuje nejrychleji a nejlépe. Její denní příjem je nutný k pokrytí energetické potřeby každého člověka. Sacharidy jsou hlavními dodavateli energie, ale je třeba mít na paměti, že jejich zvýšený příjem vede k zdravotním problémům – např. k otylosti, kazivosti chrupu a úplavici cukrové (cukrovka - diabetes mellitus). I zde se vyplatí tzv. „zlatá střední cesta“. Denní příjem sacharidů závisí na věku, pohlaví i na pracovním zatížení jedince (jak psychickém, tak i fyzickém). Měl by se pohybovat okolo cca 450 – 500 g denně (včetně cukru přijatého v ovoci, nápojích, pečivu atd.). Toto množství představuje 50 – 55 % energetické potřeby každého dospělého.“

 

Jak to vidí sportovní lékař?

MUDr. Zbyšek Kaššai

„Příjem energie v potravě určuje schopnosti sportovce podávat tělesný výkon a závisí především na výdeji energie, dosaženém výkonu a druhu sportu. Cukry (sacharidy) jsou pro sportovce hlavním energetickým zdrojem, který potřebuje pro činnost svalstva i dalších orgánů. Jejich příjem se musí regulovat podle druhu a délky sportovního výkonu i podle toho, zda se jedná o tréninkový proces, nebo o závod. Při rychlostním tréninku (tzv. anaerobním) se zvyšuje až dvojnásobně spalování glukózy ve svalech. Při výkonnostním tréninku (tzv. aerobním) se zvyšuje schopnost svalu přímo spalovat tuk. I tekutiny a minerály vhodně podpoří během výkonu oběhové a metabolické funkce organismu. Existují také rozdíly ve vstřebávání glukózy (hroznový cukr), sacharózy (řepný či třtinový cukr) a fruktózy (ovocný cukr). Zatímco glukóza po cvičení rychleji obnovuje svalový glykogen (enzym), jaterní glykogen se váže rychleji po požití fruktózy. Obecně se doporučuje při zátěži trvající do 1 hodiny (intenzita 75 – 130 %) zkonzumovat 15 minut před začátkem 6 – 10 % sacharidů v 300 ml tekutiny. Pokud výkon trvá 1 – 3 hodiny (intenzita 60 – 90 %), je vhodné 15 minut před ním přijmout 6 – 8 % sacharidů v 800 ml tekutiny. Výkon delší než 3 hodiny (intenzita 30 – 70 %) vyžaduje 15 minut před startem 6 – 10 % sacharidů v 300 ml tekutiny, během něj 8 % sacharidů v 500 – 1000 ml tekutiny a do 2 hodin po něm doplnit 50 g sacharidů za hodinu. Čtyři hodiny před závodem by měla potrava obsahovat 5 g sacharidů na 1 kg, hodinu předem 1 – 2 g sacharidů na 1 kg tělesné hmotnosti. Velké dávky glukózy těsně před výkonem nejsou vhodné, protože jej ovlivňují negativně.“

 

Jak to vidí dětská lékařka?

MUDr. Jana Ponížilová

„Výživa má v dětském věku klíčový význam pro růst a vývoj organismu. Hlavním kritériem pro hodnocení energetického příjmu je přiměřený tělesný vývoj dítěte, zejména pak jeho proporcionalita - poměr výšky a hmotnosti. Základní potřebou je vyrovnaná energetická bilance, tzn. že energetický příjem potravin by měl odpovídat energetickému výdaji. Nadměrný energetický příjem vede k nadváze až obezitě. V souvislosti s obezitou u dětí je nutné se zmínit o negativní stránce sladkostí. Přitom sladkosti slouží nejen k uspokojování sladké chuti, ale i k zajištění tzv. „rychlých kalorií“ v dětském věku. Jejich množství by však nemělo být větší než 50 g. Dáváme přednost sladkému pečivu před tučnými moučníky či cukrovými bonbóny. Zcela nevhodné jsou pro děti sladké limonády a colové nápoje, plně je nahradí ovocné šťávy, ovšem bez umělého přislazování. Neměly by obsahovat více sacharidů než 15 g na 100 ml. Obecně lze shrnout, že nadměrný přísun cukru v dětském věku podporuje vznik zubního kazu a vede k obezitě. Rodiče by měli dbát na zdravou výživu a přiměřenou váhu dítěte, zejména pokud se v rodině vyskytuje obezita a cukrovka. Je velkou chybou nabízet dětem „za odměnu“ sladkosti, vhodnější je jejich náhrada ovocem či zeleninou. Na druhou stranu nedostatečný příjem cukru – hlavního zdroje energie – signalizuje nadměrná štíhlost či hubenost.“

 

Jak to vidí gynekolog – porodník?

MUDr. Zbyšek Kaššai

„Tím, že v mateřském organismu roste nový život, je výživa důležitou složkou života těhotné ženy. Znamená to tedy, že matka musí mít v potravě všechny látky, jež jsou důležité pro stavbu těla dítěte. V těhotenství je nejen zvýšená energetická potřeba mateřského organismu, ale je nutné i trvalé a pravidelné zásobování plodu glukózou, který je jeho nejdůležitějším metabolitem (látka, vznikající v těle metabolismem). Těhotenství většinou nemá vliv na toleranci cukru, ale někdy bývá sníženo vstřebávání cukru v ledvinách. Při zvýšeném přívodu cukru a při změně ledvinné hemodynamiky (čištění krve) tak dochází ke glykosurii (cukr v moči). Pro další průběh těhotenství nemusí být glykosurie nebezpečná, neboť ztráty cukru močí nejsou podstatné, je však třeba vyloučit prediabetes a diabetes.
Významnou úlohou v regulaci vstřebávání cukru v organismu mají oba hormony slinivky -inzulín a glukagon. Souhrn poruch, vyvolaných deficitem inzulínu, se nazývá diabetes mellitus. Hromadí se při něm cukr v krvi, protože se sníží jeho vstup do buněk nebo játra rozdělují glukózu do organizmu nerovnoměrně. V případě dekompenzovaného diabetu (inzulín se aplikuje pouze v tabletách) mohou nastat vážné komplikace u těhotné i plodu. U těhotné jsou časté infekce močových, pohlavních i dýchacích cest, pozdní gestózy (otoky, vysoký krevní tlak), sklon k předčasným samovolným porodům a k opakovaným potratům. U plodů se mohou vyskytnout různé vývojové vady, např. makrozomie – velký plod, placentární nedostatečnost atd. Základními nosiči energie v těhotenství jsou proteiny, lipidy a sacharidy. Celkový denní příjem by měl přesáhnout 2800 kcal. Z toho - proteiny 10 – 15 %, tj. 280 – 420 kcal nebo 70 – 105 g; lipidy 30 %, tj. 840 kcal nebo 205 g, sacharidy 55 – 60 %, tj. 1540 - 1680 kcal. nebo 385 – 420 g.“

 

Jak to vidí stomatolog?

MUDr. Oldřich Duras

„Člověk se jednoznačně vyvinul (či byl stvořen) jako „všežravec“. Dokládá to celý jeho trávicí systém, zuby počínaje. Znamená to, že v jeho výživě má i cukr nezastupitelné místo jako významný zdroj energie. O jeho vztahu ke vzniku zubního kazu, jako nejčastěji se vyskytujícímu onemocnění u lidí, se toho již mnoho napsalo. Vzhledem k tomu, že teorií, hovořících o příčinách zubního kazu, existuje hned několik, je zřejmé, že zatím nemáme v této otázce zcela jasno. Je nepopiratelné, že se cukr na vzniku kazu podílí. Ale důležitější, než jeho samotná konzumace, je forma, v jaké do styku se zuby přichází. Je-li obsažen v čaji, limonádě apod., je ve styku se zuby velice krátkou dobu během pití a jeho zbytky sliny po pár minutách odplaví. Naopak cukr obsažený v potravinách, zvlášť v bílém pečivu, atakuje zuby nesrovnatelně delší časový úsek a i jeho odplavení trvá mnohonásobně delší dobu. Je tak vytvořen prostor pro vznik zubního kazu. Předpokládáme-li však normální hygienu ústní dutiny, to je čištění zubů minimálně 2x denně, lépe však po každém jídle, nebude riziko vzniku zubního kazu nijak výrazné. Je také pravda, že náchylnost ke vzniku zubního kazu je různá. Tam, kde vidíme, že kazivost je vysoká, zdůrazníme nutnost zvýšené hygieny s eventuálním omezením konzumace sladkých pokrmů. V zásadě ale platí, že vyvážená, různorodá strava je pro člověka přirozená a nezbytná ke zdravému životu, včetně cukrů v ní obsažených.“

 

Jak to vidí diateboložka?

MUDr. Jana Havelková

„Diabetes mellitus je skupinou chronických, svým původem odlišných onemocnění, jejichž základním rysem je hyperglykemie (zvýšená hladina glukózy v krvi). Vzniká v důsledku nedostatečného účinku inzulínu při jeho absolutním nebo relativním nedostatku a doprovází jej komplexní porucha metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Do této skupiny patří diabetes melitus 1. typu, což je onemocnění, jež vzniká destrukcí Langerhansových ostrůvků, díky níž zanikne tvorba inzulínu a nemocný je doživotně závislý na jeho aplikaci. Dalším onemocněním je diabetes mellitus 2. typu (pacienti s tímto onemocněním tvoří asi 95 % všech diabetiků). Toto onemocnění je charakteristické relativním nedostatkem inzulínu, který je spojen zejména s inzulínovou rezistencí. Příčinou vzniku diabetu mellitu 2. typu je jednak genetická dispozice a řada exogenních faktorů, jako je obezita (způsobená nevhodným složením potravy, nadměrným kalorickým příjmem), stres, malá fyzická aktivita a kouření. Diabetes mellitus vzniklý v průběhu těhotenství se nazývá gestační. Další typy diabetu vznikají sekundárně při jiném onemocnění, např. často při chronických onemocněních slinivky břišní či jiných onemocněních podmíněných endokrinně (činností žláz s vnitřní sekrecí).“

 

Otázky čtenářů:

  • „Je pro zdravého člověka (nediabetika) lepší umělé sladidlo než bílý cukr?“

Valérie L., Benešov u Prahy

Odpovídá MUDr. Miloš Ponížil:

„Platí všeobecné pravidlo: vše, co je přírodní, je pro zdraví každého člověka lepší, než to, co je umělé. Toto pravidlo platí i v případě umělého sladidla, které slouží jako jediná možná náhražka cukru u lidí nemocných cukrovkou (diabetes mellitus). Já sám umělé sladidlo u zdravých jedinců nedoporučuji.“

 

  • „Když v létě sportuji více než po zbytek roku, mohu konzumovat větší množství cukru?“

Pavla Š., Polička

Odpovídá MUDr. Zbyšek Kaššai:

„Ano, ale úměrně tomu zvyšte příjem stravy bohaté na vitamíny s dostatkem tekutin. Sacharóza, glukóza a fruktóza musí být zastoupeny ve správném poměru. Při aktivním sportování se doporučuje přijímat 50 kcal na 1 kg tělesné hmotnosti na den u mužů, kteří sportují 90 minut denně, a 40 až 50 kcal na 1 kg na den u žen, které sportují 90 minut denně. K obnovení svalového glykogenu během 24 hodin tak postačí 45 % sacharidů z celkového denního příjmu, což je cca 500 – 550 g sacharidů.“

 

  • „Má aktivní trávení volného času mého dítěte vliv na jeho potřebu příjmu cukru?“

Monika P., Cheb

Odpovídá MUDr. Jana Ponížilová:

„Pokud dítě tráví svůj volný čas aktivně – sportem či jinou zvýšenou fyzickou aktivitou, je samozřejmé, že spotřeba energie, tedy i cukru stoupá, protože je současně zvýšen energetický výdej dětského organismu.“

 

  • „Během těhotenství mě pronásleduje zvýšená chuť na sladké. Žádá si tak tělo více cukru? A mohu si dopřát cukru podle chuti?“

Zuzana S., Toužim

Odpovídá MUDr. Zbyšek Kaššai:

„Některé těhotné ženy mají v průběhu těhotenství zvýšenou chuť na sladké, to však ale neznamená, že by měly nedostatek sacharidů v těle. V průběhu celého těhotenství je důležitá komplexnost a vyváženost stravy. Strava by měla být lehce stravitelná a rozdělena do nejméně pěti jídel denně.“

 

  • „Když jsem byla mladá, bylo běžné tišit plačící děcko dudlíkem omočeným v cukru. Teď jsem četla, že to škodí zoubkům dítěte. Je to bezpečné aspoň do doby, než dítěti zuby narostou?“

Kamila T., Mariánské Lázně

Odpovídá MUDr. Oldřich Duras:

„Způsob tišení dětí pomocí dudlíku namočeného v medu či cukru rozhodně nelze doporučit. Zuby tak přicházejí do dlouhotrvajícího styku s cukry, což urychluje vznik zubního kazu. Ten může vést k předčasné ztrátě prvních, tzv. „mléčných“ zubů. Tato skutečnost pak zpravidla přispěje k nesprávnému prořezání a zařazení stálých zubů a následně k ortodontické léčbě (nutnost nošení rovnátek). Určitě by proto stálo za úvahu děti uspávat jinak.“

 

  • „Dá se cukrovka vyléčit tak, aby mohl dotyčný zase konzumovat cukr, byť v omezeném množství?“

Jitka D., Krnov

Odpovídá MUDr. Jana Havelková:

„Již z výše uvedeného vyplývá, že závisí na typu diabetu. Pokud jde o diabetes mellitus 1. typu či sekundární diabetes mellitus s poruchou sekrece inzulínu, je nutná doživotní aplikace inzulínu a dodržování dietních opatření. Cukr u těchto nemocných lze konzumovat pouze omezeně, tehdy, pokud nemocní praktikují pravidelné měření hodnot cukru v krvi glukometrem a léčí se několika dávkami inzulínu denně. Předpokladem je, že si pacient umí upravit dávku inzulínu v závislosti na hodnotě naměřeného cukru v krvi a množství přijatého cukru a není obézní.
U pacientů s diabetem mellitem 2. typu, u kterých je při zjištění diabetu přítomna těžká obezita a podaří se jim výrazně zhubnout, může dojít i k normalizaci glukózové tolerance. Potom by teoreticky bylo možné konzumovat cukr v omezeném množství (aby nedošlo opět k přibírání na hmotnosti), nicméně i tento pacient musí být neustále pod kontrolou lékaře. Vzhledem k tomu, že toto onemocnění má svůj původ nejen v obezitě, ale je i geneticky podmíněné, může dojít časem opět k vnějšímu projevení choroby.“
 

 

SLADKÝCH 10 S KORUNNÍM CUKREM!

Pečete rádi? Soutěžíte rádi? Spojte obojí! Pošlete fotku svého oblíbeného moučníku a vyhrajte! Soutěžte s námi o Korunní cukr na celý rok!

 

dzemovani